26.1.200726.1.2007
(část článku od Šivaráma Swamiho z prosince 2006)
V Čajtanja Čaritámritě popisuje Sanátana Goswámí kvalifikace duchovního mistra:
'acara', 'pracara',–namera karaha'dui' karya
tumi-sarva-guru, tumi jagatera arya
“Ve vztahu ke svatému jménu jdeš příkladem v obou povinnostech, jednak svým chováním a také kázáním. Proto jsi duchovní učitel celého světa, a proto jsi nejpokročilejší oddaný na světě.” (Čč. A.4.103)
Ve významu k tomuto verši Šríla Prabhupáda uvádí:
“…Členové Hnutí pro vědomí Krišny zpívají denně minimálně 16 kol, což se dá dělat bez problémů, a současně musí kázat kult Pána Čajtanji Maháprabhua podle poselství Bhagavad-Gíty, takové, jaké je.”
Šríla Prabhupáda opakovaně zdůrazňoval, že existují dvě vlastnosti v osobě vaišnavy. Tou první je dobré chování, nebo-li usměrněné duchovní návyky. To se nazývá ačár. Tou druhou je nadšení pro rozdávání Krišna-bhakti jiným. To se nazývá pračár. To jsou symptomy obzvláště zjevné u druhé třídy oddaných, nebo-li madhjama adhikárí. Ve výše citovaném verši dává Šríla Prabhupáda obecnou instrukci všem členům Krišna vědomého hnutí. To znamená, že bychom měli být dobří praktikanti a dobří kazatelé.
Pán Čajtanja nás instruoval:
etavaj janma-saphalyam dehinam iha dehisu
pranair arthair dhiya vaca sreya-acaranam sada
“Je poviností každé živé bytosti dělat prospěšné činnosti pro blaho druhých svým životem, bohatstvím, inteligencí a slovy.” (Čč A.9.42)
Slovo “prospěšné činnosti” v tomto kontextu znamená kázání. Čajtanja Maháprabhu učí, že existují čtyři způsoby, kterými může člověk kázat.
PRANAIR znamená, že člověk obětuje celý svůj život kazatelské misi. To znamená, že celý den, bez ohledu na ášram, slouží misi Pána přímou distribucí knih, prováděním harinámu a mluvením o Pánu.
ATHAIR je slovo použité pro ty, kteří nemohou dát celý svůj život, ale jsou zavázáni konat ještě jinou práci. Takový člověk by měl dávat procentuální část svého příjmu (Šríla Prabhupáda doporučil 50%) k šíření mise Pána. Tohle znamená, podpořit činnosti kazatelů.
DHIYA znamená inteligence. Jakoukoli schopnost člověk má, měla by být použita pro prospěch druhých. Takže ikdyž může být člověk zaměstnán ve světských činnostech, měla by být takováto znalost (jako je např. účetnictví, administrativní dovednost, sochařství, atd.) zaměstnána pro prospěch ostatních sloužením kazatelské misi.
VACA znamená slova. Každý může mluvit o Krišnovi. Ve skutečnosti Čajtanja Maháprabhu dal Jeho žákům, kteří byli hospodáři pokyn “kamkoli jdeš, kohokoli potkáš, řekni mu o poselství Pána Krišny.”
Tyto čtyři praktiky utvářejí kázání jak pro studenty v celibátu, tak pro hospodáře. Člověk se může zeptat, jaké jsou ve skutečnosti činnosti, které tvoří kázání. Kázání znamená, provádět takové činnosti, kterými neoddaní dostanou příležitost stát se Krišna vědomými. Šríla Prabhupáda napsal:
“Myslím, že Krišna vám dal potřebnou inteligenci jak šířit naše transcendentální hnutí. Tohle je správný způsob, který jste přijali. Zpívat Haré Krišna, velice pěkně, s hudebními nástroji a mridangou, mluvit o filosofii Bhagavad-Gíty, a distribuovat naši literaturu v podobě knih a časopisů. Tento proces udělá naši misi úspěšnou.”
(dopis z 21.6.1968)
Proto by se všichni oddaní měli zaměstnat v kazatelských činnostech, nebo podporovat tyto činnosti svojí prací nebo majetkem, jestliže se nemohou přímo účastnit. Každý ale také pravidelně potkává neoddané. Můžeme mluvit k těmto lidem o Krišnovi se záměrem dát jim knihu nebo jiný předmět Krišnovi milosti.